Po snídani jsme vyrazili do centra Ubudu. První zastávkou byl Sacred Monkey Forest Sanctuary – posvátný les opic. Vybaveni mnoha radami od domácího Henrika jsme s sebou nebrali brýle, kšiltovky, ani další přebytečné nepotřebnosti. Opice údajně mají být trénované k tomu, aby turistům brali cokoli a pak s tím lezli na strom. Za poplatky pak zřízenci přesvědčují opice, aby vrátili peněženky, kabelky apod.
Nic z toho se nám nestalo, opice (a bylo jich tam opravdu hooodně) si nás většinu času nevšímaly. Místo je to naprosto neuvěřitelně nádherné. Obrovské stromy, klikaté uličky, nádherné sochy a chrámy. Opravdu výborný zážitek. Zuzku si nakonec našlo postupně pět opic, které na ni skočily, nebo se přitulily a to bylo něco pro ni. Básnila o nich ještě dlouho po odchodu z Forestu.
Po cestě na Campuhan Ridge Walk jsme se zastavili v několika obchodech, Zuzka nakonec neodolala a koupila si krásné šaty.
Campuhan Ridge Walk je takový trek mezi rýžovými políčky po nádherné cestě o délce asi šesti kilometrů. Stejně jako Monkey Forest je více méně v centru Ubudu, ale během několika minut cesty se turista ocitá na venkově – na pravém Bali (jak tomu tady místní rádi říkají). Krásnou procházku jsme přerušili ve vyhlášené kavárně a pak pokračovali dál po okružní cestě do Ubudu. Po pár minutách jsme se ztratili v rýžových polích a museli jsme se nakonec vrátit domů stejnou cestou.
Po večeři za námi přišli dva Indonésané, se kterými podnikáme zítra cestu do dvou chrámů, k vulkánu, na kávové plantáže a rýžová pole. Poseděli jsme, popili jsme (ještě se pořád sbližujeme pomocí hruškovice, ale už dochází), podebatovali jsme a teď už jdeme pomalu na kutě.
Přešťastná Žužlanda s opicí
Campuhan Ridge Walk
Rýžová políčka