Den šestý a sedmý

Černá Hora, řeka Tara, 55 a 20 km, 8 a 2,5 hod, WW II – IV

Podle původních plánů jsme měli Taru sjet za tři dny. Podle místních guidů to ale nemělo smysl, řeka teče pěkně svižně. Proto jsme plány opět měnili a rozhodli jsme se, že si jeden den ušetříme i s ohledem na to, že ve tří denní variantě se počítalo se jedním přespáním v národním parku. Tím pádem bychom museli dvakrát platit poplatky, které nebyly nijak malé. Nejlevnější byl kupodivu raft – 35 euro/osoba/den a nejdražší kajak – 52 euro/osoba/den.

55 kilometrů je slušná porce a ani nejzkušenější členové naší expedice takovou vzdálenost v jednom dni neujeli.

Kdybychom před pár dny nejeli Neretvu, tak bych tu teď nejspíš pěl chválu na nádhernou čistou řeku, krásné okolí a pěkné peřeje. Nutno říci, že Neretva byla pro většinu výpravy hezčí řekou a první den na Taře nebyl až tak krásný, jako jsme čekali. Čtverková peřej hned na úvod dne nás namlsala, ale to bylo vlastně všechno. Posledních 15 kilometrů se táhlo jako med.

Přiijeli jsme do krásného kempu, na uvítanou jsme dostali panáka rakije, k večeři nám nachystali nechutné hody a večirek mohl začít. Zábava byla umocněna pasováním nováčků do vodáckého stavu (pasován jsem byl po letech i já a kluci s holkama si to užili…). Dušan navíc slavil svoje 25. narozeniny, takže ráno bylo opět náročné.

Druhý den měl být sice kratší, ale o to zábavnější. Skutečně tomu tak bylo. Jedenáct trojkových a čtverkových peřejí jsme si opravdu vychutnávali a užívali  si každou možnou vlnu. 20 kilometrů uteklo jako voda a za chvíli jsme byli v kempu.

Dnes nás čeká poslední bečka Černé Hory a zítra pak přejezd k Balatonu, kde celou expedici Monte Negro ukončíme.